"CESTOVÁNÍ JE ZÁKLADEM VZDĚLÁNÍ," TVRDÍ LIBOR MUSIL
Zakladatel a nejvyšší šéf moravské firmy LIKO-S, která vyrábí montované haly a různé vestavby včetně interiérových příček, mobilních stěn či akustických podhledů, je přesvědčený, že cestování by mělo být základem vzdělání. "V zahraničí jsem se naučil byznys, jak se chovat, jak při obchodování jednat. Za to, co dneska umím, vděčím cestování," líčí Libor Musil.
Jedna z jeho prvních velkých cest začátkem devadesátých let už byla spojená s podnikáním. Na výstavě v Brně se Musil seznámil s dánskou firmou, která vyráběla v tuzemsku dosud neznámé stropní podhledy, a tak se nabídl jako dealer a získal pozvání do výrobního závodu u Kodaně. Dojel tam Škodou 120 půjčenou od tchána, což tamní šéf komentoval srovnáním, že jeho uklízečky jezdí do práce v lepších vozech. Přesto Musil zastupování Dánů získal a rozjel úspěšný byznys, který skončil až koncem 90. let jeho cestou do Singapuru. "Tam se cestovatelský kruh s dánskými partnery uzavřel. Nové korporátní vedení nás zařadilo pod manažera v Singapuru, což byl opravdu nesmysl. Sice jsem tam jel na krásnou cestu na konferenci, ale pak jsem se s nimi rozešel." Musil začal sám podnikat, zakládal vlastní pobočky v zahraničí a ještě víc cestoval. Nyní už jezdí za partnery také zaměstnanci a jemu zbývá víc času na dovolené. "Manželka věci připraví a já balím, na to jsem kanon. Fakt mám skvělý pocit, když všechno naskládám do dvou kufrů a zatáhnu zip." 
JAMAJKA: Hostina z kozy a banánů
"Část rodiny mého zetě jsou hluboce věřící křesťané, takže jsme si prohlédli i tamní kostelíky. Jsou to velice prosté baráčky, které ani nejsou označené křížem." A v jednom z nich byl Musilův vnuk i pokřtěn. "Byli jsme první běloši, kteří byli v tom kostele. Byli jsme atrakcí pro místní obyvatele," s úsměvem vzpomíná podnikatel. Před rokem a půl si byznysmen splnil sen. S rodinou navštívil příbuzné na Jamajce. Jeho dcera si vzala Američana, který je původem z Jamajky, a tak Libor Musil vyrazil s manželkou, synem, dcerou, jejím manželem i jejich malým synkem na ostrov v Karibiku. "Rodina mého zetě čítá asi 30 lidí. Všechno jsou to pracovití a krásní lidé. Mladá generace je velice chtivá vzdělání a to se mi moc líbí," pochvaluje si Musil. A neopomene zmínit hostinu, na které se sešel s celým jamajským příbuzenstvem. "Podávala se naporcovaná koza, kterou připravili na ohništi ze stavebních tvárnic v kotlíku. A ženy k tomu napekly banánové dorty." Z jeho vyprávění je patrné, že jej na Jamajce neoslnila ani tak exotika, jako spíš tamní lidé. "Cesta za nimi nás všechny obohatila. Je krásné mít tak velkou rodinu, která se za nás bezvěrce modlí." 
ŠPANĚLSKO: Být bez práce neznamená uzavřít se světu
„Všeobecně se takové akce konají v rekreačních oblastech, turisticky známých a atraktivních střediscích. Na Španělsko vzpomínám, protože se soutěž konala na neobvyklém místě,“ říká. Byla to horská vesnička ležící asi 150 kilometrů od Barcelony. „Už když jsme tam jeli, bylo jasné, že nejedeme do nějakého centra. Nejenom podle povahy silnic, ale vše jako by tam spalo.“ Libor Musil býval aktivní sportovec, pak trénoval mládež a v současné době působí v biketrialu. Nedávno pomáhal s organizací evropského poháru ve Španělsku. Také na této cestě oslovili Libora Musila hlavně lidé, které tam potkal. Velice skromní a nenároční, jimž například ve vesničce stačil krámek nabízející jen to nejnutnější. Takový by prý v Česku neměl šanci na existenci. „Poznal jsem tam úžasné lidi, mladé i staré, mezi nimiž byla nevídaná vzájemná pospolitost. Pro více než 200 jezdců z Evropy, jakéhosi okrajového sportu, až neuvěřitelně makali.“ vypráví. Pomoc místních byla dobrovolná. A byli prý šťastní, že se u nich něco děje, že mohli pomoct. Přitom sto procent mladých lidí tam nemělo práci. Jen sezonní při sběru jahod, jablek, pomerančů. „Obdivoval jsem ducha, který tam vládl.“ říká Musil. 
INDIE: Jak propustit indické zaměstnance
Za posledních pět let byl Libor Musil asi dvacetkrát v Indii. Poprvé se jel podívat na firmu Inda, který vystavoval na veletrhu v Brně. „Chtěl jsem nás v Indii zastupovat, a tak jsem se za nimi i se synem rozjel do Bangalore. To je město, o kterém se neví, zda tam žije 10, nebo 14 milionů obyvatel.“ říká podnikatel z Moravy. Sice zjistil, že byznys indického partnera má problémy, ale nevzdal to, naopak se rozhodl mu pomoct. „Vězel v obrovských dluzích. Hned na začátku jsem mu řekl, že je blízko bankrotu a musí restrukturalizovat. Ze 120 zaměstnanců se 80 flákalo.“ vzpomíná Musil. Indický partner ale odmítal lidi propustit. Takže při jedné z dalších návštěv Musilovi svěřil rozdávání drobných dárků zaměstnancům při místní slavnosti a pak jej vybídl, aby jim řekl, že přijdou o práci. „Tvrdil, že on to nikdy neudělá a raději zkrachuje. Tak jsem si za minutu dal dohromady projev o snižování stavu a propustil 40 lidí.“ V budoucnu plánuje Musil v Indii vybudovat závod, zatím si ale užívá indická moudra, která pocházejí z fabriky v Bangalore. „Každé ráno v šest vyleze z mailu myšlenka dne, kterou tam vyvěšují, a totéž děláme i my. A já vím, že mám na světě člověka, jenž na mě denně myslí.“
Zdroj: týdeník Ekonom 3. 8. 2017
